Při průjezdu Mníškem pod Brdy by asi málokdo čekal, že se právě zde nachází jeden z nejzajímavějších zpřístupněných železnorudných dolů v Česku – jak z hlediska rozsahu zpřístupněného podzemí, tak množstvím technických zajímavostí. Zájemcům o podzemí by však neměla návštěva dolu Skalka ujít.
Nejstarší prokázaná těžba sedimentárních železných rud ve středních Čechách spadá do období, kdy zdejší území obývali Keltové (4.–1. stol. př. n. l.). Dobývání se v té době omezovalo pouze na povrchovou těžbu rudních výchozů. Hlubinná těžba pak započala ve středověku a pokračovala s rozdílnou intenzitou až téměř do konce 20. století.
Jihozápadně od Prahy se v okolí Mníšku pod Brdy nachází železnorudné ložisko Mníšek pod Brdy – Skalka a také rozsáhlý důlní komplex, jehož součástí je dodnes dochovaný a zpřístupněný důl Skalka. První písemná zmínka o hlubinné těžbě je zde datována do roku 1746, avšak na dochované důlní mapě z tohoto období je znázorněné ložisko značně rozfárané, což dokazuje, že tady těžba probíhala již dlouho před tímto datem. V průběhu let důl často měnil majitele – mezi ně patřil například i hrabě Colloredo-Mannsfeld nebo dokonce císařovna Marie Terezie, podle které byla pojmenována dodnes z části dochovaná těžní jáma. Roku 1914 přebírá důl Živnostenská banka, která jej v roce 1938 prodává jedné z tehdejších největších těžebních organizací – Pražské železářské společnosti. Díky zvýšené potřebě železa během 2. světové války se těžba na dole prudce zintenzivnila. Největší rozmach však přišel až po roce 1948, kdy důl dodával materiál pro nově vybudovaný zpracovatelský závod na zhrudkování nízkoprocentní železné rudy (dnešní Kovohutě Mníšek).
V padesátých letech 20. století se důl stal objemem těžby druhým největším hlubinným rudným dolem na území tehdejší ČSSR. Dosáhl hloubky 270 metrů a měl 32 pater. Zatímco odhad těžby za období od 1. poloviny 18. století až do roku 1940 byl cca 0,45 milionu tun rudy, od 50. let 20. století bylo vytěženo 1,7 milionu tun. Po roce 1966 je ložisko vytěženo a další práce se stávají v podstatě nerentabilní. Ještě dlouho po ukončení těžby na dole Skalka probíhaly na povrchu rekultivační práce a dnešní návštěvník tak předchozí rozsáhlou těžbu téměř nepozná.
Na podzim roku 2004 zahájila Montánní společnost práce na zpřístupnění úvodní části dolu pro veřejnost, a dala tak vzniknout jedinečnému hornickému muzeu. Jedná se o unikátní technické dílo z devadesáti procent zajištěné valenými klenbami betonové výztuže typu Neubauer, které svým rozsahem a architektonickou zajímavostí nemá v Česku obdoby. V rozsáhlých prostorách bývalého dolu se také nachází Muzeum hornické historie a těžby železné rudy. Během prohlídky se návštěvníci svezou funkčním důlním vláčkem a shlédnou obrovské množství důlní techniky a dalších zajímavostí. Specifikem prohlídky dolu je také nadšení a obrovský entuziasmus pracovníků Montánní společnosti, kteří veškeré náročné práce provádějí ve svém volném čase bez nároku na odměnu, což dokazuje i dobrovolné vstupné. Poutavý výklad nejen o historii dolu a železnorudném hornictví bezesporu zaujme každého návštěvníka a díky obrovskému množství exponátů i rozsáhlosti zpřístupněného komplexu zabere prohlídka více než dvě hodiny, avšak i po uplynutí této doby je stále na co koukat a mnohým návštěvníkům se ani nechce zpět na povrch. Prohlídku dolu je však třeba předem objednat.