Na vrcholcích západních Krušných hor se těsně u hranic s Německem nachází jedna z nejpozoruhodnějších rudních oblastí v České republice. Je jí skarnový revír Zlatý Kopec. Právě zde probíhala již od středověku těžba nerostných surovin, přičemž největším dolem revíru byla štola Johannes.
Štola Johannes se nachází necelých 8 km od města Boží Dar. Již od dvacátých let 16. století se zde dobývaly rudy cínu, železa, mědi a později i zinku. Území bylo v rámci krajinné památkové zóny prohlášeno za chráněnou kulturní památku ČR a tvoří významnou součást společné česko-německé nominace „Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří“ k zápisu na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Důl Johannes byl v provozu bez výraznějších přestávek od 16. století do 70. let 19. století a ještě ve 20. letech a znovu v 50. a 60. letech 20. století zde byl prováděn hornický průzkum. V roce 2012 se město Boží Dar rozhodlo důl Johannes zpřístupnit veřejnosti. Obnova unikátní hornické památky trvala tři roky a město za ni zaplatilo deset milionů korun, přičemž využilo i dotaci z Evropské unie. Štola byla slavnostně otevřena pro veřejnost 24. dubna 2015.
Během dvouhodinové prohlídky důlního díla návštěvník pozná přes 500 let historie těžby. Na výběr je hned ze tří okruhů. Ten nejkratší zabere necelé dvě hodiny, nejdelší trasa trvá až tři a půl hodiny. Z nabídky tras si tak vyberou jak rodiny s dětmi, tak skalní nadšenci podzemí a milovníci adrenalinu. Po vyzvednutí nezbytného vybavení návštěvníci vystoupají několik desítek metrů od obslužného domku přímo k portálu štoly. Po vstupu do důlního díla se prochází dlouhou chodbou, ze které vede několik odboček. V nich jsou vidět například závaly nebo odvodňovací štoly. Dochovaly se i dobové podpěry a další dřevěné vybavení. Po necelých 200 metrech od vstupu se nachází obrovská komora dlouhá 60 metrů, široká 20 metrů a vysoká místy až 12 metrů, přičemž její strop je 28 metrů pod povrchem země. Ražba této komory trvala několik desítek let. Horníci nejprve začali na povrchu hloubit jámu do hloubky zhruba 30 metrů, a pokud narazili na rudu, tzv. šířením začali kopat komory. Horníci zde při ražbě také používali metodu nazývanou sázení ohněm. Ke skále nanosili dřevo a poskládali hranici, která mohla hořet i několik dní. Jakmile se hornina dostatečně prohřála, horníci ji rychle zchladili, čímž došlo k popraskání prohřáté vrstvy horniny. Díky vzniklým trhlinám pak bylo možné snadněji odlamovat kusy skály. Prohlídkou komory končí základní trasa, avšak v rámci rozšířených prohlídek mohou odvážnější návštěvníci pokračovat do dalších, velmi stísněných chodeb, případně vyšplhat šachtou přímo z komory po dřevěném žebříku až na povrch. Tuto štolu by měl navštívit každý nadšenec podzemí a všichni, kteří si chtějí netradičním způsobem zpestřit svůj víkendový výlet.
Řada podzemních prostor v Krušnohoří slouží jako zimoviště letounů. Johannes patří mezi významná místa podzimního rojení a zimování, zaznamenáno zde dosud bylo devět druhů netopýrů. Více informací o okřídlených obyvatelích zdejšího podzemí lze nalézt na webu napude.sousednetopyr.cz.