Víte, jak vypadá důl z letadla? Jára Cimrman by odpověděl, že důl je zkrátka díra do země. To je v zásadě pravda, ale není to pravda zdaleka celá. Hornická krajina je tvořena celou řadou takových „děr do země“. Jenže jak takovou krajinu důsledně probádat, když jsou šachty a odvaly historických dolů často skryty v obtížně prostupném, či zcela neprostupném houští? Současná krajina je jakousi malou učebnicí jejího historického vývoje. Jakým způsobem ji tedy číst? Odpověď můžeme nalézt v laserovém skenování prováděném z letadla (pokud byste se někdy setkali se zkratkou LiDAR, případně LLS, jde právě o zkratky pro technologii leteckého laserového skenování). Laserové skenování je propojené se systémem GPS a umožňuje prohlédnout „pod koruny stromů“, tedy skrz vegetaci. Až využití tohoto důmyslného systému umožnilo historikům, geologům a montánním archeologům poznat, jak pestrá je škála hornických projevů na povrchu krajiny, a kolik se jich zachovalo v dosud neprobádaných místech. Mohli také konečně pochopit významné souvislosti jednotlivých prvků v hornické krajině a získat vědecký materiál, který může být následně využit při řešení památkové ochrany a turistického využití konkrétních objektů či celých území, jako je tomu například v hornické krajině Krušnohoří.

Při podrobném zobrazení terénního reliéfu je vidět, jaký rozsah měla historická těžba nejrůznějších rud nebo surovin. Ta v mnoha regionech znamenala naprosto zásadní vývojovou etapu. Například velká část krušnohorských sídel by bez těžby cínu a stříbra pravděpodobně nikdy nevznikla. Díky využití laserového skenování se tu odkrývají nejen velké odvaly z uranové éry 50. a 60. let dvacátého století, ale také drobné středověké jámy, tiší svědkové nejstarších fází těžby, o kterých všechny písemné prameny mlčí.

Zajímají vás spíše než povrchové projevy těžby podzemní prostory starých dolů? Pak vězte, že hlubinnému dobývání téměř vždy předcházela povrchová těžba. Hlubinné dobývání navíc zároveň produkovalo hlušinu, tedy neužitkový materiál, který se venku vyhazoval na nejbližším místě, kde to bylo možné. Takto vzniklé odvaly jsou spolehlivým indikátorem přítomnosti, ale často i intenzity podzemních aktivit. Důvodů, proč se leteckým laserovým skenováním zabývat, je tedy více. Nejde jen o pestrost terénních památek, které přinášejí doklady o dávno minulých zlatých, stříbrných nebo cínových „horečkách“. Jde i o možnost těmto objektům lépe porozumět. Tato v poslední době nově psaná kniha historie krajiny usnadňuje předávání hodnot montánních památek dál, každému jen trochu vnímavému zájemci.

Letecké laserové skenování je samozřejmě jen jedním ze způsobů poznávání hornické krajiny. Při studiu hornické krajiny využívají odborníci také archivní materiály a historické báňské mapy, a další vědecké přístupy umožňující mezioborové studium hornické historie. Nakonec však i na počátku 21. století musí člověk vstoupit do terénu, prodírat se houštím a výsledky moderní technologie sám ověřit.