Důl Svornost je nejstarším a nejznámějším jáchymovským hlubinným dolem s bohatou historií. Nachází se v horní části města a jedná se o jeden z pilířů jáchymovského hornictví. Během jeho provozu se zde těžilo stříbro, později kobalt, arsen, nikl, bismut a v nedávné době uran. Důl má vyraženo přes sto kilometrů chodeb ve dvanácti patrech a váže se k němu hned několik prvenství. Jedná se o nejstarší důl v Jáchymově, nejdéle fungující důl ve střední Evropě, první důl na světě na těžbu radia a v současné době také nejhlubší důl na světě nevyužívaný k těžbě surovin.
Historie dolu
Hloubení dolu (původním jménem Konstantin) bylo započato před téměř pěti sty lety (roku 1518), kdy se ve zdejší oblasti těžily stříbrné rudy. Roku 1530 byl důl přejmenován na Svornost (Einigkeit), jako připomínka usmíření sporu několika zdejších hornických skupin. Ti zde pak od roku 1534 těžili společně stříbro s velmi vysokými výnosy. Roku 1801 byly veškeré podíly jednotlivých těžařů odkoupeny městem Jáchymov, které se tak stává jediným vlastníkem dolu. Nedlouho poté došlo v hloubce 417 metrů k proražení dutiny s vodou, která důl zcela zaplavila. Následovalo postupné odčerpávání vody, jež trvalo až do roku 1806. Nejednalo se však o jediný případ zatopení v historii dolu. Horníci během 19. století několikrát narazili na prameny, které opakovaně zatopily celý důl. Během roku 1848 bylo dosaženo hloubky 419 metrů a důl měl osm pater. Pro město se časté odčerpávání vody z dolu stalo nadále finančně neúnosným, a proto správu dolu roku 1850 přebral stát. V roce 1853 byla na Svornosti zahájena těžba uranových rud. V následujících letech docházelo k dalšímu opakovanému zaplavování dolu. Mezi nejhorší patřilo zatopení pramenem v hloubce 514 metrů v roce 1896, které dosáhlo až na 6. patro ke štole Daniel. Důl byl uzavřen a znovu uveden do provozu až roku 1924, kdy došlo po 28 letech k odčerpání veškeré zátopové vody. Byla postavena nová šachetní budova, strojovna s elektrickým těžním strojem, mechanické dílny a obytné budovy pro zaměstnance dolu. Na 12. patře v hloubce 532 metrů byl zachycen v roce 1864 radioaktivní pramen Curie a zdejší voda se začala dodávat do jáchymovských lázní. Od roku 1946 se důl Svornost stal součástí nově vzniklého národního podniku Jáchymovské doly. V roce 1949 v blízkosti dolu vznikl pracovní tábor pro vězně tehdejšího komunistického režimu. Těžba surovin zde byla ukončena koncem roku 1963 a 14. června 1964 byl důl předán Československým státním lázním za účelem čerpání radioaktivní vody pro lázeňské účely, k čemuž důl slouží dodnes.
Léčebné lázně v letech 1992–1996 provedly rekonstrukci těžní jámy a byla vyměněna i zkorodovaná těžní věž. V roce 2002 důl dosáhl hloubky 600 metrů a byly objeveny další prameny radioaktivní vody (pramen Agricola). Kromě pramenu Curie jsou k léčebným účelům využívány i prameny C1, Běhounek a Agricola (viz tab. 1). Zhruba třináct tisíc let stará léčivá voda se v jáchymovském podloží samovolně sytí radonem (vzácný plyn vznikající při radioaktivním rozpadu) a má díky svým chemickým vlastnostem terapeutické účinky. Provozovatel dolu, Léčebné lázně Jáchymov a. s., nabízí příležitostně prohlídku 12. patra dolu.
Geologický průzkum provedený v dole roku 1977 prokázal obrovskou geologickou rozmanitost lokality. Na Jáchymovsku se nalézá sedmnáct kovonosných rud (stříbro, uran, cín, olovo, kobalt, platina, wolfram a další) a více než čtyři sta různých minerálů. Důl Svornost se tak stal nejbohatším geologickým nalezištěm na světě.
Pracovníci v dole a tábor Svornost
Až do počátku roku 1939 v dole pracovali pouze zaměstnanci jáchymovských dolů. Změna nastala během druhé světové války, kdy pro tehdejší nacistické Německo těžili uranovou rudu ruští nebo francouzští váleční zajatci. Po skončení války se zde začala těžit uranová ruda pro Sovětský svaz. Nejprve ve zdejším zajateckém táboře pracovali němečtí váleční zajatci, kteří byli 4. 12. 1949 nahrazeni československými vězni. Téhož dne byl založen nápravně-pracovní tábor Svornost (krycí název K), který fungoval až do roku 1954.
Do tábora se vcházelo vstupní branou, na které příchozí vítal ironický nápis „Prací ke svobodě“. Celý areál byl obehnán koridorem s dvojitým plotem z ostnatého drátu místy doplněný o strážní věže, kterým se hovorově říkalo „špačkárny“. Tábor, stejně jako všechny ostatní podobné tábory v oblasti, byl samostatnou jednotkou a musel skýtat veškeré nutné vybavení pro život dozorců i vězňů. Nacházely se zde zařízení sloužící ostraze (kanceláře, strážnice), sklady, kuchyně, vepřín, malý barák se společenskou místností, lágrové baráky a táborové vězení (korekce). Z tábora na šachtu a zpět chodili vězni po tzv. Mauthausenských schodech, což bylo schodiště o přibližně 260 stupních obehnané koridorem z ostnatého drátu a nazvané podle stejnojmenného koncentračního tábora fungujícího během druhé světové války v Rakousku. Roku 1954 byl tábor zrušen a srovnán se zemí. V současnosti je v místech bývalého tábora znovu vybudováno oplocení, naznačena vstupní brána a další fragmenty tábora. O poměrech v lágru je možné se dočíst v knize Karla Pecky Motáky nezvěstnému, který zde strávil několik let.
Seznam pramenů a jejich vlastnosti
| Pramen | Výkon (l/min) | Teplota vody (°C) | Obsah radonu (kBq/l) |
| Běhounek | 294 | 36,8 | 9 |
| C1 | 30 | 30 | 10 |
| Curie | 30 | 28 | 5 |
| Agricola | 8 | 28 | 20 |
Parametry dolu
| Důl Svornost | Základní parametry |
| Délka chodeb | 120 – 160 km |
| Vytěženo uranu | 7 000 tun |
| Vytěženo stříbra | 4 000 tun |
| Roční náklady na provoz dolu | 30 mil. Kč |
| Roční spotřeba elektřiny | 2 200 000 kWh |