Třetí ročník konference České podzemí se konal ve dnech ve dnech 18. – 19. dubna ve Zlatých Horách. Akci pořádala CMA – společnost pro průzkum historického podzemí, ve spolupráci s Institutem turismu agentury CzechTourism, městem Zlaté Hory, Sdružením cestovního ruchu Jeseníky a společností Dolní oblast Vítkovice.
V dopolední části představili zástupci provozovatelů tři realizované projekty turistického využití důlního díla. Odpolední část byla věnovaná především problematice průzkumu a dokumentace hornického dědictví. Účastníci se tak mohli seznámit například s podrobnostmi objevu nových prostor v NKP Důl Jeroným, ke kterému došlo během minulého roku.V závěrečné diskusi věnované aktuální problematice ochrany, dokumentace a zachování hornického dědictví padlo několik konkrétních návrhů, včetně požadavku na institucionalizaci odborné komunity s cílem vytvořit subjekt, který by mohl být partnerem při jednání s orgány veřejné správy. Tento záměr je v současné době několika členy odborné komunity prověřován.
Neděle byla již tradičně věnována exkurzím v terénu. Letos účastníci akce navštívili díla Zlatohorského rudního revíru – nově zpřístupněnou Poštovní štolu, propadlinu Žebračka a prostory speleoterapie sanatoria Edel.
Anotace vybraných příspěvků
Zajištění Poštovní štoly v k.ú. Zlaté Hory a její zpřístupnění veřejnosti
Ing. Jan Kotris (Diamo, s.p.)
Důl ve Zlatých Horách byl uzavřen na konci roku 1993 a důlní likvidační práce byly ukončeny v roce 1998. Poté následovala etapa zahlazování následků hornické činnosti na povrchu, která etapa probíhá dosud. Poštovní štola jako jedinná štola ve zlatohorském rudním revíru nebyla likvidována, ale pouze zajištěna podle báňských předpisů, protože u ní byl předpoklad pozdějšího využití pro turistické účely. Město Zlaté Hory využilo možnosti převést štolu do své správy (r. 2012) a od roku 2013 probíhají jak v okolí, tak uvnitř tohoto důlního díla práce na jejím zajištění. Projekt předpokládá zpřístupnnění tří návštěvních okruhů v celkové délce cca 400 m. Zajišťovací práce v podzemí probíhají jako hornická činnost pod dozorem SBS. Komplex důlních chodeb představuje období ražeb a těžebních prací od 16. do 20. století, včetně částečně zachovalého dřevěného potrubí na odvodňování dobývek pod úrovní štolového horizontu.
Zpřístupnění starého dolu Bohumír v k.ú. Dolní Vernéřovice
Ing. Karel Novotný (Důl Jan Šverma, o.p.s.)
Společnost Důl Jan Šverma o.p.s. v roce 2012 převzala od MŽP správu nad podzemím dolu Bohumír, připravila projekt a zajistila stavební povolení pro zpřístupnění části dolu na a nad úrovní 1.patra. Od listopadu 2013 je realizován projekt přeshraniční spolupráce „Zpřístupnění dolu Bohumír a otevření hornického skanzenu Kowary – nové produkty cestovního ruchu na česko-polském pohraničí“ jehož ukončení je plánováno na květen 2015, kdy by mělo dojít ke slavnostnímu otevření zpřístupnělé části dolu Bohumír. Vstup do podzemí dolu Bohumír bude prováděn štolou Bohumír, která je dobře přístupná z páteřní komunikace areálu spol. GEMEC – UNION a.s. Návštěvníkům budou k dispozici zrekonstruované důlní chodby, průzkumná dovrchní chodba, strojovna a úpadní štola pod strojovnou, ale i část dobývky – stěnového porubu na zával. Výstup z dolu bude pro zdatnější návštěvníky novou šachticí, méně zdatní a imobilní osoby se vrátí stejnou cestou z dolu.
Zpřístupňování a provoz důlního díla Kovárna v Obřím dole
Radko Tásler (Česká speleologická společnost, ZO 5-02 Albeřice)
S průzkumem díla Kovárna započala ZO ČSS Albeřice v roce 1988. Do roku 1992 probíhala dokumentace, výkliz ztrouchnivělé výstroje, zajištění bezpečného pohybu v podzemí a zabezpečení desky na jámě Gustav. V roce 1993 byly zahájeny administrativní práce a dílo bylo převedeno do majetku ČSS Albeřice. V roce 1998 bylo vydáno stavební povolení na I. etapu (trasa „A“). Zpřístupňovací práce spočívaly ve vyzmáhání části štoly Barbora, montáži a betonáži schodišť a plošin v dobývkách nad úrovní štoly Barbora. V roce 2003 byla stavba zkolaudována, v roce 2004 zahájen provoz. V roce 2007 byl vypracován projekt na druhou etapu zpřístupnění na Mezipatro (-50 m) a v roce 2009 byl projekt schválen ke spolufinancování z Operačního programu přeshraniční spolupráce ČR–Polsko. V roce 2010 byla trasa „B“ zkolaudována v roce 2011 uvedena do provozu. Trasa je vedena po nerezových žebřících s ochrannými koši, v dobývkách po skalním dně nebo po plošinách. Práce jsou provedeny s minimálním zásahem do skalního masivu z důvodů zachování charakteru důlního díla. Provoz je organizován objednávkově u agentury Veselý Výlet v Peci pod Sněžkou takto: červenec – srpen, pátek, sobota, neděle, 3 x denně na každé trase, skupinky 12 osob. Po dohodě jsou možné mimořádné exkurze a specializované exkurze. Návštěvníkům jsou půjčovány ochranné pomůcky a čelová lampa.
Geovědní a montánní turismus na VŠB-TU Ostrava
doc. Ing. Jan Jelínek, Ph.D. (Hornicko-geologická fakulta VŠB-TU Ostrava)
Neustále vzrůstající požadavky na kvalitní a odborné služby v oblasti cestovního ruchu vyžadují mimo jiné i kvalitně vzdělané odborníky. Na mnohých vysokých školách jsou v současnosti akreditovány studijní obory zaměřené na obecnou problematiku cestovního ruchu, především na ekonomiku cestovního ruchu. Oblast tvorby náplně zejména specializovaného turismu není zajišťována. Přitom jedním ze základních trendů současnosti je orientace turismu na přírodní a technické památky. Příspěvek je zaměřen na prezentaci studijního oboru Geovědní a montánní turismus studijního programu Geologické inženýrství na Hornicko-geologické fakultě VŠB-TU Ostrava, jehož cílem je výchova absolventů, kteří budou po získání základních společensko-vědních, přírodovědních, technických, ekonomických, organizačních a jazykových znalostí systémově participovat na rozvoji cestovního ruchu, zejména orientovaného na přírodní prostředí, přírodní bohatství, montanistiku a technické památky. Absolventi nacházejí uplatnění jako samostatní odborní pracovníci v oblasti organizace a propagace cestovního ruchu a jako fundovaní organizátoři a průvodci turismu specializovaného na neživou přírodu a technické památky. Tento bakalářský studijní obor je tříletý a poprvé byl akreditován v roce 1998.
Objev nových prostor v NKP Důl Jernoým v Čisté u Rovné
Ing. Michael Rund (Muzeum Sokolov),
Mgr. Ondřej Malina, Ph.D. (Národní památkový ústav)
V Národní kulturní památce – středověkém cínovém dole Jeroným v Čisté u Rovné ve Slavkovském lese došlo při závěru prací zajišťovacích prací k významnému objevu. Byly objeveny dosud nepřístupné a neznámé podzemní prostory komplexu Dolu Jeroným, charakteru velkoprostorových komor a maloprofilových ručně ražených chodeb, ve kterých stovky let nikdo nebyl (předpokládané stáří 16. století). Také byly objeveny pozůstatky staré výdřevy a dřevěného čerpacího potrubí. Rozsah a průchodnost prostor lze přirovnat k původnímu objevu tzv.stařin dolu Jeroným v roce 1982 panem Františkem Barochem.
Nově objeveným členitým volným prostorům dominují dvě komory, orientované svým delším rozměrem po spádu zrudnělé polohy (zhruba 35°). Průměrná výška těchto komor se pohybuje mezi 3 – 4 m při šířce 5 – 9 m. Délka větší z obou komor dosahuje 45 m po úklonu ložiska (37 m ve vodorovném směru). Převýšení mezi nejvyšším a nejnižším objeveným místem činí zhruba 30 m. Prostory jsou poměrně dobře zachovalé a zhruba z poloviny nezaložené, z druhé poloviny pak zaplněné závaly z vyšších prostor, přeplaveným sedimentem, nebo přechází ve zcela zabořené prostory. Na několika místech je nadržena voda. Celková délka chodeb objevených prostor činí téměř 350 m (dosud zaměřeno 330 m) s výraznou nadějí na další objevy do délky cca 400 m. Další objevy lze očekávat především východním směrem a částečně též směrem severozápadním.
Středověká hornická osada na Příčném vrchu u Zlatých Hor
RNDr. Josef Večeřa (Česká geologická služba)
Oblast Starohoří je jednou z nejstarších částí Zlatohorského rudního revíru. Nachází se pod hřbetem Příčného vrchu, na jeho jihozápadním svahu. Nejznámějšími díly jsou zde tzv. Velké pinky, poprvé zmiňované v polovině 16. stol. Jedná se o 5 pinek, z nichž každá vznikla jiným způsobem. Dvě z nich (Langepinge a Schäferpinge) jsou mnohem starší a souvisejí s povrchovou otvírkou zdejšího ložiska, která proběhla již před rokem 1300, neboť již na začátku 14. stol. je zde zmiňována štola hloubky 62 m a řada dolů, které byly ještě hlubší. A právě do 14.-15. stol. patří četné pozůstatky hornické osady s technickým zázemím, roztroušené mezi nejstaršími jámami a pinkami. Kromě kamenných základů budov jsou zde i vodní nádrže a síť komunikací, vykreslující půdorys této neznámé středověké osady. Nebo snad víme o jakou osadu šlo?
Rýžování zlata ve Zlatých Horách
RNDr. Viera Večeřová (geoložka a průvodkyně)
Získávání zlata rýžováním má ve Zlatých Horách velmi dlouhou tradici. Jeho počátky se předpokládají již v době bronzové, poslední doložený pokus o těžbu zlata z rýžovišť proběhl koncem 19. století. Tradice se udržuje dodnes formou soutěží v rýžování zlata. Po historickém rýžování zlata se na úpatích Příčné hory zachovaly rozsáhlé plochy rýžovišť , včetně reliktů těžby svahovin a unikátního měkkého dolování, kde se dobře zachovaly způsoby těžby z několika historických etap. Část plochy již nenávratně zmizela díky agrární činnosti, novodobé těžbě zlata i developerským záměrům. Je proto nutné ochránit alespoň zbylé části rýžovišť a vyřešit způsob jejich zpřístupnění veřejnosti.
Hornické vodní hospodářství v březovohorském rudním revíru Ulrich Haag
(Hornické muzeum Příbram)
Téměř každý rudní revír před zavedením parního stroje disponoval specifickým vodním systémem. Byl to zdroj energie a byl levnější. Systém obsahoval rybníky a stoky, kterými se voda přiváděla na vodní kola Ta pak poháněla těžní stroje, čerpadla, hamry i dmychadla při hutích, jak to popisuje již Agricola ve svém díle De metalica. Také rudní revír Příbram disponoval odpovídajícím systémem, který postupně zlepšoval podmínky těžby a úpravy rud. Zasloužil se o to zejména hutní technik Peter Rittiger, který zdokonaloval různá zařízení, sloužících zejména vodnímu hospodářství. V Příbrami tak vznikl složitý systém 5 rybníků o objemu 2938 milionů m3 vody a více než 22 km stok propojujících jednotlivé rybníky. V Příbrami bylo v tehdejší době v provozu 9 vodních kol o průměru 12m a 20 menších, které zásobovaly energií celý revír. V r. 1789 byla zahajená ražba dědičné štoly Josef, která po dokončení měřila 21,9km a sloužila k odvodnění všech důlních děl revíru.
Skromný návrh na záchranu mizejících sond do zemské kůry
Mgr. Lukáš Falteisek (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, ČSS ZO 1-02 Tetín )
Žijeme v době, kdy dochází k masívní nevratné likvidaci vstupů do podzemních důlních děl. Oficiálně je tato činnost motivována snahou o odstranění nebezpečných míst z krajiny. Druhá velmi významná, ale neoficiální motivace je finanční zisk z likvidačních prací. Likvidační mašinerie je velmi aktivní a vynalézavá a lze předpokládat, že nezastaví, dokud nedojde k trvalému znehodnocení všech neaktivních dolů kromě několika muzeí. Přibývá však důkazů, že důlní podzemí obsahuje cenné vědecké objekty, které svým významem dalece přesahují problematiku těžby nerostů, a trvalá likvidace dolů je tedy velmi nežádoucí. Samovolná reforma tohoto systému je vyloučená, o čemž svědčí i účelové názory části odborné věřejnosti. Jediná šance je usilovat o vytvoření společenského tlaku na ochranu dolů. Pozitivní je, že veřejnost má zájem o turisticky zpřístupněné podzemí. Proto apelujeme na odborníky, provozovatele báňských muzeí a spolky přátel hornictví, aby prováděli osvětu ve smyslu, že existence muzeí nestačí, doly jsou unikátní a nenahraditelné sondy do horninového prostředí a jejich likvidační „zabezpečení“ často znamená nenahraditelnou ztrátu.