České podzemí, ať už se jedná o stará důlní díla či jeskynní systémy, rozhodně nejsou místy bez života. Na řadě lokalit bylo zjištěno až překvapivě bohaté společenstvo organismů – žijí zde nejen nejrůznější druhy bakterií, sinic či řas, ale také hub, pavouků, hmyzu, měkkýšů a dalších bezobratlých živočichů. Z obratlovců se tu můžeme setkat s obojživelníky či rybami, nejnápadnějšími obyvateli těchto temných míst jsou však bezesporu savci z řádu letounů – netopýři a vrápenci. Těchto pozoruhodných živočichů se na našem území v současnosti vyskytuje celkem 27 druhů a velká část z nich tráví svůj zimní spánek právě v podzemních prostorech.

Všichni naši netopýři jsou hmyzožraví a chladné období roku s nedostatkem potravy přečkávají v hlubokém zimním spánku (hibernaci). Je to zvláštní stav, kdy teplota jejich těla poklesne až o 30°C a zpomalí se i dýchání a činnost srdce. Tímto způsobem šetří energii. Tukových zásob na svém těle mají jen nevelké množství a musejí s nimi vystačit po dobu několika měsíců. Na jaře se zvířata probudí a postupně přeletí do jiných úkrytů (ty se nacházejí v budovách nebo v dutinách stromů). Samice se shromažďují v letních koloniích a rodí mláďata. Na podzim se pak netopýři znovu vracejí do podzemí a celý roční cyklus se opakuje.

Během zimního období jsou štoly a jeskyně pro veřejnost uzavřeny. Je to mimo jiné proto, aby hibernující netopýři měli ve svých úkrytech klid. Při každém probuzení totiž musejí své tělo zahřát a při tom spotřebují část tukových zásob. Pokud se tato situace opakuje příliš často, může netopýr i uhynout. Jedinými návštěvníky štol v zimě jsou tak odborníci. Zoologové přicházejí do zimovišť sčítat netopýry každoročně. Zbytečně je neruší, posvítí si jen na chvíli baterkou a zjistí, kolik jedinců kterých druhů tu zimuje. Pravidelný monitoring zimovišť probíhal na řadě míst tehdejšího Československa již od 50. let 20. století, od roku 1969 se již jednalo o celostátně koordinovaný program. Od roku 1991 navázal monitoring organizovaný Českou společností pro ochranu netopýrů (ČESON). V současnosti jsou u nás netopýři a vrápenci každoročně sčítáni na více než 600 lokalitách.

Netopýři jsou dlouhověcí, některé druhy se dožívají až 40 let. Do osvědčeného úkrytu se každoročně vracejí, stejné zimoviště tak mohou využívat po celá desetiletí. Zároveň jsou však zranitelní pro svou nízkou rozmnožovací schopnost. Pokud zanikne některý významný úkryt, znamená to pro místní populaci letounů obvykle značnou katastrofu. Netopýři a vrápenci jsou u nás chráněni zákonem a Česká republika je rovněž signatářem mezinárodní Dohody o ochraně populací evropských netopýrů (EUROBATS).

Se životem těchto pozoruhodných savců se může široká veřejnost seznámit díky řadě osvětových projektů České společnosti pro ochranu netopýrů (ČESON). Nejvýznamnější akcí je tzv. Mezinárodní noc pro netopýry (MNN), která se koná každoročně v srpnu a září, v ČR na více než 50 místech.

Další informace o výzkumu, životě a ochraně letounů u nás lze nalézt na: napude.sousednetopyr.cz a www.ceson.org