Krušné hory nabízejí pro návštěvu množství montánních památek. Mezi ty nejzajímavější je možné zařadit Národní kulturní památku Důl Mauritius. Jedná se o největší cínový důl v českém Krušnohoří, který byl v provozu téměř 400 let, a dodnes se v něm zachovaly autentické doklady různých způsobů těžby od 16. do 19. století.
Důl Mauritius se nachází nedaleko centra obce Hřebečná, asi 3 kilometry severně od města Abertamy a 4 kilometry na východ od Horní Blatné v Krušných horách (okres Karlovy Vary). K dolu pohodlně dojdete pěšky například po červené turistické značce, která vede přímo od zastávky autobusu z náměstí v Horní Blatné.
Důl Mauritius byl založen v roce 1545 a s několika přestávkami byl v provozu až do roku 1944. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších cínových dolů české části Krušných hor jak z hlediska historie, tak z hlediska zachovalosti dolu. Proto je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka a v roce 2014 byl zapsán na seznam národních kulturních památek České republiky. Od roku 2014 je také část dolu (prohlídková štola Kryštof) zpřístupněna pro veřejnost.
Zdejší ložisko cínové rudy bylo dobýváno od 16. století soustavou mělkých šachet, které se později staly součástí dolu Mauritius. V dole byly těženy především dvě hlavní greisenové (= metamorfovaná hornina obsahující cín) žíly s názvy Mauritius a Führinger, které probíhaly těsně vedle sebe a jejichž souhrnná mocnost místy činila až 16 metrů. Tento cín byl již v 16. století proslulý svou výbornou kvalitou a byl vyvážen téměř do celé Evropy. Šachta dolu postupně dosáhla hloubky 84 metrů a do počátku 17. století se zde vytěžilo zhruba 8 000 tun cínu. Po třicetileté válce došlo k poklesu těžby, avšak na rozdíl od jiných dolů v okolí nebyla ukončena. Koncem 18. století však produkce cínu klesá na pouhých pět až deset tun ročně. I přes celkovou modernizaci dolu a zavedení elektřiny v roce 1878 nedochází k naplnění očekávání na zvýšení produkce, a proto byl roku 1891 pravidelný provoz dolu ukončen. V následujících desetiletích probíhaly pouze průzkumné práce. V průběhu druhé světové války (v letech 1941–1944) byla jáma Mauritius prohloubena do hloubky 145 metrů, ale k obnovení těžby již nedošlo.
Do současnosti se dochovalo velké množství nadzemních i podzemních pozůstatků po montánních aktivitách. V blízkosti dolu lze na povrchu nalézt přes 100 m dlouhou Schneppovu pinku a z podzemní části je nejvýznamnější především zmiňovaná štola Kryštof, jedna z nejstarších v revíru. Její ústí začalo město Abertamy odkrývat a opravovat roku 2008, následně došlo k vybudování vstupního objektu, zázemí pro personál i vyčištění a zabezpečení štoly. Poblíž původního ústí byl vybudován nový kamenný portál a od roku 2014 je štola Kryštof zpřístupněna pro veřejnost. Do štoly Kryštof se návštěvníci mohou dostat po 13 metrů vysokém kovovém schodišti, které je zbudováno v jámě dolu Mauritius. Vlastní prohlídková trasa ve štole měří přes 400 metrů (tam a zpět) a zahrnuje celkem 11 zastávek. V podzemí je možné pozorovat ručně raženou štolu a stopy po dobývací metodě sázení ohněm. Štola je dlouhá 272 metrů a ústí do rozsáhlé komory dlouhé 65 metrů, široké 4–9 metrů a vysoké 15–25 metrů. Jedná se o jednu z nejzachovalejších a největších zpřístupněných komor po těžbě cínu nejen v Česku, ale i v Evropě. Důl Mauritius je zároveň díky svým historickým hodnotám součástí nominace Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Řada podzemních prostor v Krušnohoří slouží jako zimoviště letounů. Rozsáhlý komplex podzemních prostor v Mauritiu patří k největším známým zimovištím v západních Čechách, zaznamenáno tu dosud bylo 12 druhů netopýrů. Více informací o okřídlených obyvatelích zdejšího podzemí lze nalézt na webu napude.sousednetopyr.cz.