Okres Sokolov je známý především pro své hnědouhelné lomy. Zájemcům o podzemí by však nemělo uniknout jiné důlní dílo – Důl Jeroným u zaniklé obce Čistá. Jedná se o unikátně dochovaný zpřístupněný cínový důl z poloviny 16. století, který je od roku 2008 vyhlášen Národní kulturní památkou.
Zhruba deset kilometrů jižně od města Sokolov je možné nalézt ložisko, ve kterém se již od 16. století těžila cínová ruda. Hlavním dolem oblasti byl důl Jeroným, v jehož blízkosti se nacházela obec Čistá (známá také jako Litrbachy). Té v roce 1551 propůjčuje král Ferdinand I. horní právo a privilegia královského města, která byla dalšími panovníky potvrzena a rozšířena. Osud města byl úzce spjat se zdejšími doly až do 20. století, kdy po druhé světové válce dochází k jeho vylidnění v důsledku odsunu německých obyvatel. Celá přilehlá oblast, včetně města samého, se stala vojenským prostorem a město bylo v rámci cvičení cílevědomě demolováno. Konec byl dovršen vymazáním názvu obce ze všech map a jeho existenci dnes připomíná pouze pomníček u silnice Sokolov-Krásno.
Důl Jeroným a ložisko cínového zrudnění, na kterém byl vybudován, se nachází v jihozápadní části Čistecko-krásenského pásma slavkovské rulové kry. Počátky hlubinného dobývání lze datovat do první poloviny 16. století, kdy došlo k vytěžení okolních rýžovišť (rýžování probíhalo v okolí Čisté pravděpodobně již na přelomu 12. století a 13. století). V roce 1548 cínový důl Jeroným eviduje báňský úřad, přičemž hlavním rudním minerálem je kasiterit, který se také stává předmětem těžby. Těžba cínu se rozvíjela velmi rychle, avšak již počátkem 17. století se doly staly ztrátovými a udržovaly se v provozu jen proto, aby Čistá nepřišla o statut horního města.
Doly v okolí města byly s mnoha přestávkami a různými výkyvy výtěžnosti v provozu až do konce první světové války. V letech 1940-1943 a 1964-1966 pak ještě proběhly důlní práce průzkumného charakteru. Podle odhadů poskytl důl Jeroným za celou dobu provozu asi 500-700 tun cínu, přičemž obsah kovu v rudě se pohyboval pouze kolem 0,2 až 0,4 %. V porovnání s ostatními cínovými doly tedy není nikterak významný co do objemu těžby, unikátní je především díky své současné podobě. Svojí ojedinělou zachovalostí a rozlehlostí se řadí mezi nejvýznamnější památky svého druhu v Evropě. Uvnitř dolu nalezne návštěvník majestátní komory ze 16. století, na řadě míst jsou stěny a stropy zbarveny od sazí, které se usadily při sázení ohněm, nezřídka je také možné spatřit rýhy po želízkách a špičácích havířů. V květnu 2014 byly v dole Jeroným objeveny nové, dosud nepřístupné důlní prostory a komory, jejichž průměrná výška se pohybuje mezi 3 a 4 metry, šířka pak mezi 5 a 9 metry. Tyto komory pravděpodobně pocházejí z 16. století a zřejmě do nich nikdo nevkročil celé stovky let.
Důl Jeroným v současnosti spravuje krajské muzeum Sokolov. Veřejnosti je přístupný od roku 2013, avšak práce na zpřístupnění dolu začaly již v roce 1996 opravou vstupního portálu štoly. Mezi lety 2014 a 2015 pak probíhala výstavba vstupního objektu dolu. V roce 1990 byl důl Jeroným prohlášen Kulturní památkou a od roku 2008 nese titul Národní kulturní památka.
Řada podzemních prostor v Krušnohoří slouží jako zimoviště letounů. Jeroným se řadí mezi ta nejvýznamnější v celých západních Čechách, dosud zde byl zjištěn výskyt deseti druhů netopýrů. Více informací o okřídlených obyvatelích zdejšího podzemí lze nalézt na webu napude.sousednetopyr.cz.